| počet analýz | 2601 |
|---|---|
| sporty | fotbal, hokej, mma |
Belgie – Itálie: 2
Možná předčasné finále uvidí německý Mnichov. Ve čtvrtfinále se totiž střetnou dva suveréni šampionátu a obecně týmy, které v poslední době prakticky neprohrávají. Belgie drží aktuálně šňůru 13 utkání bez porážky, z posledních padesáti duelů prohrál nejlepší tým žebříčku FIFA pouze 3krát! Série Itálie bez prohry pak čítá dokonce 31 utkání. Družina kouče Manciniho se na turnaji prezentovala o něco lepším fotbalem, mužstvo je na tom velice dobře rychlostně především v ofenzivní fázi. Obrana pak funguje hodně spolehlivě, a to navzdory pokročilému věku obou stoperů. Každopádně v osmifinále se tým na postup nadřel, Rakousko udolali Italové až po prodloužení (2:1p), když se v 90-ti minutách hrálo bez branek. Belgie oproti tomu zaknihovala na mistrovství čtvrtou výhru v řadě, ale s Portugalskem (1:0), měl tým spíš štěstí, ve druhé půli byl pod obrovským tlakem a bez zraněného de Bruyneho působil jako průměrný celek. Právě zdravotní stav záložníka Manchesteru City bude alfou a omegou vzájemného klání, pokud de Bruyne nenastoupí, šance Belgie se sníží tak o 20 %. Rudí ďáblové mají nesmírně zkušený tým, ale už trochu přestárlý (průměr přes 28 let), což se projevuje jak rychlostně, tak vytrvalostně v závěrech utkání. Obrana je urostlá, ale umí vyrobit chyby, pohyblivé trio Immobile, Berardi, Insigne jim nebude svou rotací sedět. Italové mají rovněž pracovitější hráče ve středu zálohy, z nichž každý umí balóny získávat, a taky bezesporu lepší krajní beky. Belgie má zase zbraň hromadného ničení, jménem Lukaku, která když se utrhne je prakticky nezastavitelná. Vyrovnaný duel patrně rozhodne jediná branka, při porovnání předvedené hry v jednotlivých zápasech je mírným favoritem squadra azzura, která má i o něco kvalitnější lavičku.
Slovan Bratislava – Shamrock: 1
Slovenský mistr ovládl Fortuna ligu naprosto suverénně a má tak další pokus napravit loňskou blamáž, pod kterou se významně podepsal covid. V přípravě se bratislavskému celku poměrně dařilo, když dokázal porazit Admiru (4:0), Kapfenberg (4:1) i Orenburg (1:0), na druhou stranu je potřeba říct, že to nejsou žádné „těžké váhy“. Slovan každopádně má ofenzivní sílu, což je dáno hráčskou rozmanitostí kádru, do které každý hráč přináší jinou chuť. Slovenští hráči v sestavě týmu se dají spočítat na prstech jedné ruky, prakticky jen Greif, Weiss a Strelec mají nějaké minuty. Slovan v létě nelenil a na své poměry získal hodně zajímavou posilu, kterou je Jaromír Zmrhal, který ještě na jaře působil v Mladé Boleslavi. Bývalý hráč pražské Slavie přinese do mužstva zkušenosti i potřebnou intenzitu hry, což týmu určitě pomůže. Dalším novým jménem je David Hrnčár, který zaujal sedmi góly v barvách Vionu Zlaté Moravce. Z Francie pak dorazil velezkušený Jaba Kankava, reprezentant Gruzie, v kabině se potká s parťákem Guramem Kashiou. Ve kádru Slovanu panuje každopádně obrovská konkurence, což je velký benefit oproti Shamrocku. Hosté každopádně budou kousat, irská liga se totiž hraje, týmu se paradoxně daří lépe venku než doma. Slovan má ale jinou kvalitu než týmy z irské ligy, což se na Tehelném poli projeví. Slovan zvítězí a udělá důležitý krok k očekávanému postupu.
CFR Cluj – Borac Banja Luka: handicap 0:1 – 1
Mistrovství Evropy ještě neskončilo ale kvalifikace o Ligu mistrů se rozjíždí naplno a vstupují do ní už známe týmy. Třeba rumunská Cluj, která skončila v lize druhá, změří síly se soupeřem z Bosny a Hercegoviny. Banja Luka vyhrála tamní soutěž o dva body před FK Sarajevo, hlavní zbraní týmu byla ofenziva. Naopak směrem dozadu má mužstvo mezery, což bude na půdě Cluje znát. Rumunský tým spoléhá dlouhodobě na krajánky, ale v posledních letech se i díky finanční situaci vrací do sestavy více rumunských hráčů. Barvy CFR hájí třeba exsparťan Alexander Chipciu, nechybí ani další známá jména jako Deac, Paun nebo veterán Hoban. Hlavní hvězdou týmu je už zmiňovaný Deac, kterému zdatně sekunduje Chorvat Debeljuh. Cluj má každopádně hodně široký kádr, trenér má tak z čeho vybírat, i na lavičce je kvalita. Rumunský celek odehrál před kvalifikací přípravu se silnými soupeři (Ludogorets, Dynamo Moskva, Ujpest atd..) a je dobře rozehraný. Borac takové možnosti neměl, což bude na venkovním hřišti znát dvojnásob. Marko Maksimovič je navíc teprve začínající trenér (u týmu je prakticky rok) a s podobnými zápasy nemá zkušenosti. Cluj se pokusí vypracovat si v prvním utkání co největší náskok do odvety, na tiket patři kromě jedničky i handicap.
Tampa Bay – Montreal: výhra Tampa
Finálová série začala podle očekávání, tedy vítězstvím Tampy (5:1). Obhájce titulu měl navrch po všech stránkách, zejména v ofenzivě je vidět obrovský rozdíl. Kucherov, Stamkos a Point jsou absolutní extratřída, podobného útočníka nemá kanadský klub ani jednoho. Tampa svého soupeře přestřílela (27:19), lepší byla i v dalších aspektech hry jako třeba blokování střel. Domácí se navíc mohou spolehnout na fanouškovskou podporu 15 tisíc, v Montrealu pak bude povolená kapacita o poznání dietnější. Tampa má výborně poskládaný kádr, každá lajna má svou roli, kterou beze zbytku plní. První útok Kucherov – Point – Palát pak ukazuje, že je patrně nejlepší v celé NHL, prvně dva jmenovaní borci pak ovládají kanadské bodování Stanley Cupu. Hedman je pro změnu nejproduktivnější mezi obránci, Vasilevski (1.94) předčil v procentuální úspěšnosti zákroků Price (2.14) a je druhý za Campbellem z Toronta, který toho ale odchytal podstatně méně. Montreal ve finále Stanley Cupu narazil na svůj strop, přeci jen jde o tým, který postoupil do play-off jako nejhorší ze všech postupivších. Tampa i ve druhém duelu ukáže svou převahu a zkušenosti, které vloni nabrala a opět zvítězí, patrně o více jak jednu branku.
Poirier D. - McGregor C.: 1
Sága mezi dvojicí Poirier – McGregor jde do svého finále. Po dvou duelech je stav série vyrovnaný 1:1, a tak se teprve nyní rozhodne, kdo je lepší. Pro Američana hovoří poslední utkání z letošního ledna, ve kterém McGregora ve druhém kole knockautoval a zjistil, že je v řadě aspektů lepší. Paradoxně do té doby měl McGregor v postoji navrch a zápas kontroloval, ale čistý úder do oblasti spánku s ním otřásl a znamenal prakticky konec. Poirier vypadal silnější u pletiva i úderově, rovněž dostat „Notoriuse“ na zem nebyl zas takový problém. McGregor měl oproti tomu lepší pohyb, byl lehký na nohou, častěji trefoval, po prvním kole si nemusel ani sednout na rozdíl od soupeře. Taktika McGregora pro duel číslo 3 se tak nabízí, soupeře utahat, s každým dalším kolem by měl získávat navrch, fyzičku má totiž fantastickou. McGregor o sobě každopádně nepochybuje, stále si myslí, že je lepší než všichni ostatní, což už není tak jednoznačné. V posledních šesti zápasech prohrála legenda hned třikrát, a trochu ztratila svou bývalou jiskru. Sebevědomí nepostrádá ani Poirier, který by rád McGregora opět „seřezal“, když rozjede své kombinace už nejde zastavit. Irovi připravil minule první KO v kariéře, což je více než uspokojivý pocit, všechny předešlé porážky McGregora totiž končily submisí. Výhru Poiriera předvídá i většina hvězd UFC současnosti včetně Blachowicze, Chabiba, Gathjeho, Mendeze nebo Cejuda. Sázky na vítěze utkání jsou i přes obrovskou fanouškovskou základnu McGregora v tuzemsku vyrovnané. Duel dvou es můžete sledovat na Fortuna TV, stejně jako celý večer UFC.
Turecko – Česko: 02
Turecko bude prvním soupeřem českého týmu v kvalifikaci o letní hry v Japonsku a na rozjezd je to pořádné sousto. Evropský tým patří společně s Kanadou mezi favority skupiny na vítězství, což je jednoznačně dáno kvalitou kádru. Turecká liga patří v Evropě mezi ty vůbec nejlepší, hraje v ní celá řada špičkových hráčů, kteří mají zkušenosti z NBA. Právě ze zámoří se turecký tým může opřít o kvartet hráčů Osman, Ilyasova, Korkmaz a Yurtseven, nechybí ani naturalizovaný rozehrávač Shane Larkin, který pro změnu působí v Turecku. Kádr je na tom dobře rychlostně i skokansky, jediným hráčem nad třicet je právě Ilyasova z Utahu Jazz. Turci budou mít v nohách zápas s Uruguayí, což bude patrně výhoda, proti papírově slabšímu soupeři by měli vyhrát, a tím pádem se i trochu sehrát. Český tým si ale na Turecko věří, na posledním mistrovství světa stejného soupeře porazil (91:76), rozdíl 15 bodů není zrovna málo. Český tým přiletí do zámoří bez Pumprly, Kříže a Hrubana, kteří byli součástí týmu na posledním úspěšném MS, nicméně budou mít v kádru jednu hvězdnou posilu, a to Jana Veselého. Zkušený hráč má za sebou angažmá v NBA, zároveň dlouhodobě působí ve Fenerbahce a většinu protivníků velmi dobře zná. Česká reprezentace ani tentokrát neustoupí od úspěšné taktiky „run a gun“, se kterou se prezentuje už od ME v roce 2015. Ronen Ginzburg umí hráče dobře naladit, motivací není pouze Tokyo, ale také se ukázat na zámořské půdě. Neproha Satoranského a spol. je v pěkném kurzu, který má hodnotu.
Tampa Bay – Montreal: 1
Finále Stanley Cupu má celkem jednoznačného favorita, a tím je obhájce titulu Tampa Bay. Celek z Floridy se sice mezi nejlepší dvojici musel doslova prokousat přes „Ostrovany“, když soupeře udolal až v sedmi zápasech (4:3), nicméně se ukázalo, jaké zkušenosti i hvězdy mužstvo má. V posledních letech se v NHL pořád skloňují jména jako McDavid nebo Crosby, ale dvojice Kucherov – Point není o nic horší. Ofenzivní síla domácího celku by měla být rozdílovým faktorem celého finále, což se projeví i v jednotlivých zápasech. Montreal stojí především na defenzivě a brankáři Priceovi, ale gólman Tampy, Vasilevski, není o nic horší. Finálová účast Montrealu je každopádně velkým překvapením, kanadský celek postoupil do play-off s odřenými zády a byl prakticky největším outsiderem. Rovněž v play-off se už ocitl na pokraji vyřazení, ale tým nastartovala otočka s Torontem z 1:3 na 4:3, a pak si mužstvo začalo věřit. Montreal přejel Winnipeg (4:0), v konferenčním finále pak utrápil Vegas (4:2). Podobný styl praktikovali ale rovněž Islanders proti Tampě, domácí celek tak bude na defenzivní val a fyzický styl hry připraven. Oba celky se letos ještě nepotkaly, ale v minulosti to byla vždy celkem jednostranná záležitost ve prospěch „Blesků“. Také tentokrát bude Tampa úspěšnější, i když utkání bude o poznání vyrovnanější, přeci jen Montreal se letos zvedl. Na tiket každopádně patří jednička. První finále Stanley Cupu sledujte na Fortuna TV.
Česko – Dánsko: 2
Trenér Jaroslav Šilhavý má po vítězném osmifinále s Nizozemskem (2:0) příjemné starosti. Trojice Kadeřábek, Barák, Ševčík si řekla výkonem o základní sestavu, kouč národního týmu má tak z čeho vybírat. Karetní trest si odmazal Bořil, uschopněn by měl být i Darida. Svoji výbornou formu na šampionátu pak potvrdila dvojice Vaclík – Schick, posledně jmenovaný patří se 4 góly k nejlepším střelcům šampionátu. Skvělým výkonem se proti „Oranjes“ blýskl i defenzivní štít Holeš, který tak definitivně vytlačil ze základu Krále. Český tým čeká ve čtvrtfinále každopádně těžká práce, cestování do Baku je hodně nepříjemná záležitost, stejně jako tamní podmínky (teplota, vlhkost vzduchu). Oproti Dánsku pak měla reprezentace o den méně na odpočinek. Seveřané nemají sice takový zvuk jako týmy z velké pětky, nicméně o to složitější zápas nás čeká. Dánové sice nezačali turnaj dobře po výsledkové stránce, nicméně to bylo ovlivněno kolapsem Eriksena a další shodou okolností (fantastický De Bruyne). Herně ale od prvního zápasu mužstvo doslova řádí, což je vidět na počtu střel v každém zápase (23, 22, 16, 16), následně se týmu svou převahu podařilo vyjádřit i gólově (Rusko 4:1, Wales 4:0). Dánsko hraje na celém turnaji v největší intenzitě ze všech mužstev, což je hlavní zbraň týmu, která platí na všechny soupeře. Celek je velice pracovitý, do koncovky se tlačí ve velkém počtu hráčů. Dobrý gólman, tři mimořádně fyzicky disponovaní stopeři, neúnavný běžec Maehle, pracovitý Braithwaite nebo talentovaný Damsgaard. V útoku se prostřídali Poulsen (zdravotní potíže) s Dolbergem, oba dokázali být produktivní. Výsledky za poslední roky pak ukazují velký výkonnostní růst celého týmu, který nám nebude svým stylem hry sedět. Dánsko má na turnaji větší počet hráčů schopných skórovat, což celé utkání rozhodne.
Itálie – Rakousko: 1. tým vyhraje s čistým kontem - ANO
Itálie se během mistrovství propracovala do role jednoho z největších favoritů šampionátu a nutno dodat, že naprosto zaslouženě. Svěřenci Roberta Manciniho byly ve své skupině naprosto suverénní, neztratili ani bod a neinkasovali jedinou branku. Navázali tak na výsledky, které mělo mužstvo už před šampionátem a které byly trochu přehlíženy, i když český fanoušek o tom ví své (0:4). Svěřenci kouče Manciniho na turnaji perlí nejen směrem dozadu, ale také dopředu se týmu daří a hezky se na to kouká. Vepředu jsou tři útočníci, kteří mají skvělý pohyb i důraz v koncovce, díky rotaci jsou schopni překonat jakoukoliv defenzivu. Navíc se můžou spolehnout na podporu dalších hráčů, z nichž září především Spinazolla, který by mohl po ME ještě vyrazit do lepšího klubu, než je AS Řím. Itálie je na mistrovství každopádně nesmírně kompaktní a sebevědomá, ve třetím duelu nechal Mancini většinu týmu odpočívat. Druhé osmifinále hrané v Londýně má tak jasného favorita a hrát se bude především na branku Rakouska. O postupu a výhře Italů není prakticky pochyb, hodnotnější kurz se tak nabízí v handicapu, tedy výhře o více jak jednu branku nebo lze vyzkoušet vítězství Immobileho a spol. s čistým kontem vzadu, Itálie totiž neinkasovala gól už v jedenácti soutěžních duelech po sobě!!!
Wimbledon Ž – celkově: vítěz Rybakina E.
Zatímco mezi muži je o favoritech Wimbledonu jasno, v ženské kategorii je to už jako vždy mnohem více otevřené, o vítězství se může poprat až 12 hráček. Největší favoritkou na celkové prvenství je podle kurzů světová jednička Ashleigh Barty, tráva je pro Australanku oblíbený povrch, v kariéře má na zeleném podkladu bilanci 49:16. Dobrý los i zkušenosti jsou základem na cestě k úspěchu, nicméně Barty od French Open, kde vypadla ve druhém kole, prakticky nehrála, přechod na trávu tak může být trochu problematický. To samé platí i pro Serenu Williams, který vyhrála ve Wimbledonu už sedmkrát a stále touží získat další grandslamové prvenství, které ji v posledních letech i trochu smolně uniká. Americká ranařka bude jako obvykle těžit ze své silové hry včetně servisu, nicméně v poslední době Serenu už několikrát zradila hlava, ani věk se nedá zastavit (39 let). Titul z roku 2019 obhajuje Simona Halep, protože vloni se nehrálo, rumunská tenistka ale není vyloženě travařka a podobný úspěch proti silovějším soupeřkám zopakuje jen stěží. Do širšího okruhu favoritek je potřeba brát i další dvě vítězky z předešlých ročníků, Garbině Muguruza vyhrála ve Wimbledonu v roce 2017, v posledních letech se na trávě spíš trápila, ale komplexnost a dobrá hlava hrají Španělce do karet. Opomenout nelze ani českou zástupkyni Petru Kvitovou. Petra se vrací na kurty po zranění, což může být znát. Dva tituly z Wimbledonu (2011, 2014) ale stále budí respekt. Lvice má potřebné schopnosti a vlastnosti šampiónky, navíc se stihla v Bad Homburgu slušně rozehrát. Pak je tu mladší generace tenistek v čele se Sabalenkovou, Swiatek, Andreescu, Gauff nebo Rybakinou. Právě poslední jmenovaná kazašská tenistka má solidní formu a na trávě umí zahrát, což z ní dělá „černého koně“ turnaje. Kurz 35:1 sice není jako na Krejčíkovou v Paříži (120:1), nicméně za trochu rizika stojí. Bitvy z Wimbledonu sledujte na Fortuna TV.
Nizozemsko – Česko: 1
Nizozemsko vyhrálo skupinu C suverénním způsobem. Ve třech zápasech získalo devět bodů a nastřílelo osm branek. Holaňďané tak pokračují v dobré sérii sedmi utkání bez porážky a zároveň deseti duelů v řadě, ve kterých dali vždy minimálně dvě branky. Hlavními tahouny mužstva je trojice Dumfries, Wijnaldum a Depay, autora dvou branek a dvou asistencí na šampionátu hřeje čerstvý kontrakt s Barcelonou. Nizozemci si na český tým věří, což může být částečně výhoda českého mužstva, podcenění ze strany protivníka se vždycky hodí. Reprezentace „Oranjes“ je prakticky kompletní, potíže má pouze de Jong, který by v základu ale stejně chyběl. Český kouč řeší ožehavější problém, vykartovaný je levý bek Bořil, na jeho místo bude muset naskočit hráč přes nohu (Kadeřábek), případně Sadílek nebo Matějů, nicméně všechny brzdí nízká rozehranost z poslední doby, kdy vysedávali jen na lavičce. Otazník pak visí nad Daridou. Český tým se oproti soupeři trápí v koncovce, s výjimkou Schicka nedokázal na ME skórovat nikdo jiný, což je vždycky špatně. Herní projev družiny kouče Šilhavého je na turnaji jen průměrný, ani jednoho soupeře na ME jsme zatím nedokázali přehrát. V utkání se většinou střídají horší a lepší pasáže, těch prvních je o něco víc. Český tým umí na Nizozemce historicky zahrát (výhry v roce 2014 a 2015), ale oba celky se od té doby hodně proměnily a momentální forma jednoznačně hovoří pro „tulipány“. V českých zápasech na turnaji příliš branek nepadá (2:0, 1:1, 0:1), a také tentokrát nelze očekávat žádný brankový ohňostroj. V utkání budou k vidění maximálně 2 branky, bohužel Nizozemsko vyhraje v Budapešti nejtěsnějším rozdílem.
Bolívie – Uruguay: Handicap 1:0 – 2
Jeden z favoritů turnaje má problém, Uruguay je po dvou zápasech stále bez výhry, a pokud by prohrála i s Bolívií, situace by se stala kritickou. Zkušený tým měl na úvod Copy ale trochu smůly, těsná porážka s Argentinou 0:1 a remíza s Chile 1:1, nejsou nic tragického. Mužstvo kolem špičkových útočníků Suareze s Cavanim má potřebné zkušenosti, aby zachovalo klid, a proti oustsiderovi zabralo naplno. Bolívie je po dvou zápasech bez bodu, skóre 1:4 naznačuje slabší defenzivu. Vzájemné duely pak jasně nahrávají Uruguayi, která z posledních čtyř měření sil vyhrála hned třikrát. Bolívie má sílu obvykle doma, ale v Brazílii je výhoda spíš na straně na soupeře, který hraje pořád to samé doma i venku. Uruguay má v týmu velkou kvalitu ve všech řadách (Muslera, Valverde, Vecino atd..), ale zápas rozhodnou už zmiňovaní ostrostřelci Atlétika Madrid respektive Manchesteru United. Uruguay bezpečně zvítězí, tedy o více než jednu branku, takže v handicapu.
Švédsko – Polsko: -2,5 branky
Situace ve skupině E je hodně zamotaná, postoupit dál může i poslední Polsko, stačí k tomu „maličkost“ porazit Švédy. Seveřané mají účast v osmifinále už jistou, což jim může vzít trochu motivaci, na druhou stranu ve hře je první příčka ve skupině a tím i papírově lehčí soupeř pro play-off. Švédové se na turnaji zatím prezentovali skvělou defenzivou, která nekapitulovala jedinou branku, s defenzivním valem budou mít obrovské potíže i Poláci. Hrát do plných je totiž velice složité i pro kombinačně zdatnější celky, než je náš severovýchodní soused. Polákům se do sestavy vrací po trestu Krychoviak, s největší pravděpodobností ale bude pro změnu chybět Bednarek, který by se na defenzivní i ofenzivní standardky hodil. Vzájemný duel každopádně nebude příliš bohatý na branky. Jak už bylo zmíněno, Švédové v posledních sedmi zápasech kapitulovali v jediném a defenziva je velkou zbraní mužstva. Ve dvou utkáních na ME pak vstřelili Isak a spol. jedinou branku (navíc z penalty), což na není žádná hitparáda. Stropem v duelu budou dvě branky.
Německo – Maďarsko: Gnabry dá gól – ANO
Německo mělo v poslední době problémy s výsledky i výkony, ale končící kouč Joachim Löw povolal před ME do týmu veterány Hummelse s Müllerem a do mužstva se nalila zpět vítězná mentalita a tradiční zarputilost. V prvním utkání na úřadující mistry světa z Francie to ještě nestačilo (0:1), proti obhájcům titulu z Portugalska ale předvedli fantastický výkon a defenzivu soupeře doslova roztrhali (4:2). Německo ukázalo, že umí hrát v obrovské intenzitě, ostré kraje posílali do vápna soupeře jeden míč za druhým, a to jak po zemi, tak vzduchem. V koncovce se proti Portugalcům prosadil Havertz, tentokrát by mohl zazářit rychlík Gnabry. Ze sestavy navíc vypadl Thomas Müller, který má poraněné koleno, a tak by měl v zahajovací jedenáctce zůstat, přestože se zatím netrefil. Ofenzivního hráče Bayernu Mnichov zdobí obrovské zrychlení i potřebný důraz, což může dělat Maďarům potíže, zejména když nebudou mít v zádech vyprodaný stadión, jako v úvodních dvou duelech. Tentokrát se hraje v Mnichově, což je další trumf domácího celku, který se v koncovce prosadí více než jednou a potvrdí, že jsou turnajovým mužstvem. Němečtí hráči maďarského gólmana Gulacsiho z bundesligy dobře znají, včetně předností i slabin. Gnabry dal za německou reprezentaci už 16 gólů, také tentokrát je jedním z hlavních adeptů na vstřelenou branku.
Vémola K. – Naruszczka M.: 1. zápasník vyhraje kapitulací - ANO
Červencová Štvanice přinese titulový duel ve střední váze mezi Karlosem Vémolou a Polákem Marcinem Naruszczkou. Terminátor už jednou opasek v této „váhovce“ v rámci organizace OKTAGON získal, nicméně poté nenavážil s Ďatelinkou a o titul přišel. Legenda českého MMA je každopádně opět pořádně nabuzená a pro titul si půjde hlava nehlava. V několika rozhovorech zmínil, že radši v oktagonu umře, než by prohrál, čemuž se dá věřit. Vémola po osudné porážce s Véghem najel na vítěznou vlnu, čtyřikrát zvítězil a tři soupeře ukončil před limitem. Za posledních osm let tak prohrál pouze dvakrát a jeho celková bilance čítá 31 výher a 6 porážek. Vémola je každopádně hodně komplexní bojovník, i když většinu posledních duelů dokázal ukončit na zemi, což bude jeho strategie i tentokrát. Vémola se může spolehnout na diváckou podporu, i zkušenosti z pětikolových (a venkovních) duelů, což je hodně důležité. Veterán Naruszczka ve svých 38 letech ještě zápas na 5x5 nešel, což bude znát. Polský bijec má tvrdou hlavu a tvrdé údery, se kterými je schopen Karlose ukončit, když trefí, nicméně obrana před strhy stačit nebude. Naruszczka je klasický postojář a většinu kariéry strávil v organizaci FEN (polská fvojka za KSW), z 22 výher ukončil ale jen 9 KO/TKO, což není známka extratřídy, většinu zápasů vyhrál „jen na body“, a to je na Karlose málo.
Wimbledon M – celkově: Djokovič N.
Wimbledon se vrací po roční pauze na tenisovou mapu okruhu ATP. Titul obhajuje Novak Djokovič, po úžasném finále z roku 2019, kdy porazil v pěti setech Rogera Federera (7:6, 1:6, 7:6, 4:6, 13:12). Právě světová jednička je jasným favoritem na celkové prvenství i tentokrát. Srbský tenista vyhrál v Londýně titul už celkem pětkrát, nicméně z předešlých šesti odehraných ročníků se radoval hned čtyřikrát! I ve svých 34 letech má pak o motivaci postaráno, když se postupně dotahuje na dvojici Nadal - Federer. Djokovič má letos navíc speciální stimul, od začátku kalendářního roku totiž dokázal vyhrát jak Australian Open tak antukové Roland Garros a má našlápnuto k „čistému grandslamu“, tedy čtyřem vítězstvím v jednom roce na top turnajích (AO, RG, Wimbledon, US Open). Djokovič se může opřít stále o výbornou kondici, úderovou jistotu, servis i psychickou odolnost, přestože s tou je občas trochu na štíru. Na druhou stranu emoce, které umí v sobě vybudit, jsou občas i ku prospěchu, protože dokáže zápasy otáčet. Patrně jediným relevantním soupeřem Djokoviče na turnaji bude Roger Federer, osminásobný vítěz Wimbledonu a hrající legenda bílého sportu odstoupila z turnaje v Paříži, aby pošetřila síly právě na Wimbledon, kde cítí větší šanci na celkové prvenství. Zdravotní stav Federera v posledních letech ale není zdaleka optimální, za sebou má několik dlouhých pauz, což se musí projevit nejen na vyhranosti ale i sebevědomí a mentální síle. Další tenisté v pořadí pak neznamenají takové nebezpečí, Tsistsipas se sice neustále zlepšuje, ale na trávě zatím nezářil, stejně tak Zverev s Medveděvem nepodávají na zeleném pažitu světoborné, a hlavně vyrovnané výkony, shodně se jim dařilo pouze v roce 2017. Překvapit by možná mohl Ital Berrettini, který ovládl turnaj v Queens, a i v roce 2019 potvrdil, že mu tráva není cizí (11:2), ale na celkové vítězství to ještě není, alespoň dokud bude hrát dvojice Djokovič - Federer.
Finsko – Belgie: Hazard E. dá gól - ANO
Belgie je už jasným postupujícím do osmifinále a kouč Martinez může proti papírově slabšímu Finsku šetřit některé opory. Na druhou stranu hvězdy typu De Bruyne nebo Eden Hazard jsou po zranění a teprve pomalu nabírají zápasové tempo, což dává trenérovi prostor, aby oba zmíněné borce do utkání poslal alespoň na jeho část. Zejména de Bruyne je letos rozdílovým hráčem, což potvrdil v minulém utkání proti Dánsku, které „Rudí ďáblové“ otočili (2:1) hlavně díky němu. Mnohem více se naopak očekává od Edena Hazarda, bývalý hráč Chelsea letos neměl v Realu dobrou fazónu, nicméně je to stále fotbalista „par-excellence“. Hazard by měl proti Finsku uplatnit své zrychlení na pár metrech, dobré vedení míče, technickou vyspělost i dobrou střelu, o kterou se zajisté pokusí. Dnes by se mohl podívat do hry na více než 45 minut, možná odehraje i dvě třetiny utkání. Hazard je se 32 reprezentačními brankami druhým nejlepším střelcem ve výběru kouče Martinéze, více branek zaznamenal už pouze Lukaku (62). Belgie navíc není pod tlakem a může hrát uvolněně, což znamená i méně bránění od ofenzivních hráčů a více se tlačit do útoku, což prospěje nejen mužstvu ale i Hazardovi.
Rusko – Dánsko: 2
Skupina B je stále otevřená směrem k postupu pro všechny týmy. Belgie má už hotovo, ale o druhou příčku se popere trojice Finsko, Rusko a Dánsko. Právě vzájemný duel dvou posledně jmenovaných patrně rozhodne o postupujícím, Finsko by totiž mělo s Belgií prohrát. Rusko je v lepší výchozí pozici, na svém kontě má už tři body a v nadcházejícím duelu stačí mužstvu remíza. Sborná ale tentokrát nebude mít výhodu domácího prostředí, zápas se naopak hraje v Kodani. Dánsko je stále bez bodu, ale nikoliv bez šance. Seveřané paradoxně předvedli na šampionátu dva velice dobré výkony, intenzitou hry se jim nemohl rovnat snad nikdo jiný. Bohužel z obrovské střelecké převahy nedokázali v utkání s Finskem (23 střeleckých pokusů) a Belgii (22 střeleckých pokusů) vytěžit ani bod, vždycky přišlo drobné zaváhání, které bylo nekompromisně potrestáno. Proti Rusku je dánský tým každopádně papírovým favoritem, což by mělo být znát. Domácí celek potřebuje vyhrát o dvě branky, a tak se požene do zakončení od první minuty. K dispozici není samozřejmě Eriksen, ale tým i bez něj dokázal, že umí hrát rychle a důrazně, navíc je hnán vpřed výbornými fanoušky. Dánsko zvítězí, na co to bude stačit, se teprve ukáže.
Česko – Anglie: 2
Český tým vede po dvou zápasech skupinu D o skóre právě před Anglií a k prvenství družině kouče Šilhavého bude stačit i remíza. První místo ve skupině by každopádně znamenalo pro osmifinále soupeře ze skupiny smrti tedy Francii, Portugalsko nebo Německo, což by nebylo zrovna ideální. Na druhou stranu Česko nemá zatím postup do další fáze jistý, i když k němu má blizoučko. Schick a spol. každopádně narazí v posledním skupinovém utkání na domácí Albion, který bude mít v zádech výhodu Wembley a rovněž fakt, že nemusí neustále cestovat tam a zpátky. Angličané na mistrovství zatím neinkasovali jedinou branku, čisté konto udrželi celkově ve čtyřech po sobě jdoucích duelech a z osmi posledních střetnutí obdrželi jednu jedinou branku. Albionu zatím nefunguje koncovka, ale to je chyba kouče Southgatea, který má směrem dopředu obrovskou kvalitu, kterou není zatím schopen správně poskládat. Ke změnám v sestavě Anglie dojde i vinou izolace, do které museli Chilwell a především Mount. Češi každopádně nemají na Anglii, respektive zápas ve Wembley, dobré vzpomínky, naposledy inkasovali v anglickém svatostánku, potupného „bůra“ (0:5), řada hráčů ze současného kádru jsou pamětníky zmíněného výprasku. Česká defenziva pak má své limity, a to nejen rychlostně, což se v utkání projeví. Anglie bude v utkání lepším týmem, více na míči, Češi budou mít v zápase i určitý respekt k hvězdám jako Kane nebo Sterling. Domácí celek zvítězí, což pro další působení Čechů na turnaji může být paradoxně dobře. Zajímavou variantou může být i počet střel v utkání, Angličané se tentokrát odvážou a na branku Vaclíka vypustí 16 míčů (na branku + mimo branku + zblokované pokusy). Na komunitě pak můžete jako vždy u zápasů českého týmu komunikovat s Petrem Švancarou, který vám nabídne svůj pohled na zápas i tikety, které vsadí.
Maďarsko – Francie: dá gól Mbappé – ANO
Maďarsko předvedlo v minulém utkání proti Portugalsku hrdinný výkon, navzdory faktu, že prohrálo 0:3. Domácí celek totiž úřadujícím mistrům Evropy odolával plných 85. minut, až poté se defenziva sesypala, což je ale celkem logické. Také tentokrát požene Maďarsko vpřed vyprodaný stadión v Budapešti, tedy 62 tisíc fanoušků (Maďarsko nemá pro ME omezení), nicméně výsledek lze očekávat podobný. Soupeřem Maďarska totiž bude poslední mistr světa – Francie. Reprezentace „galského kohouta“ předvedla v prvním utkání na půdě Německa chirurgický přesný výkon, když svého odvěkého rivala porazila 1:0 a bylo se na co koukat. Individuální výkony Varaneho, Kanteho, Griezmanna nebo Mbappého ukazovali fotbal v totální extratřídě, a to v různých dílčích konsekvencích. Právě nad rychlostními schopnostmi útočníka PSG zůstává až rozum stát, jako by byl běžecky někde jinde. Francie obranu Maďarska dokáže rozebrat, respektive překonat, a to více než jednou v utkání. Pokud první branka padne zavčas, hrozí domácím dokonce debakl. Jednu z branek pak vstřelí už zmiňovaný Mbappé, který se trefil už v prvním utkání, ale gól nebyl uznán. Na tiket patří dvojka, handicap, vyšší počet branek, a nebo právě střelci.
