Tenisový blog 33. díl

Wimbledonské „mouchy“

Bydlím zhruba hodinu a čtvrt chůze od wimbledonského areálu v malém hotýlku, který mě už minulý rok zlákal cenou, klidem a taky rodinnou atmosférou. Jeden z manažerů je Tunisan, běžně sleduje spíš fotbal a jiné sporty, ale loni hodně prožíval finálovou bitvu krajanky Ons Jabeurové. Byl tehdy z porážky od Jeleny Rybakinové z Kazachstánu hodně zklamaný, a když jsme se k tomu teď vraceli, tvrdil mi, že už se od té doby na žádný jiný tenisový zápas nepodíval.

Trochu jsem ho teď hecoval, ale když se nenechá přemluvit ke sledování osmifinálového zápasu Petry Kvitové s Ons Jabeurovou, třeba pak budu mít snazší cestu zpátky na ubytování. Věřím, že tentokrát v tom není jen srdce, ale i trocha rozumu, když o něco víc favorizuji českou hráčku. Přes nesporné kvality soupeřky, Ons Jabeurová není atletkou, která by Kvitové znepříjemňovala roli soustavným vracením míčků. A jsem přesvědčený o tom, že s návratem na centrální dvorec, se jménem soupeřky a velkým zápasem, Petře naskočí kus „šampionství,“ které má stále v sobě.

I tak je skvělé, že mají čeští fanoušci po Australian Open a Roland Garros také ve Wimbledonu komu držet palce ve druhém týdnu grandslamu. A upřímně jsem trochu překvapený účastí Markéty Vondroušové ve čtvrtfinále.

Vzpomínám si na únorový turnaj v rakouském Linci, kde jsem s Markétou mluvil o trochu složitějším sestavování turnajového plánu. Po dlouhodobém zranění si ještě občas mohla vypomoci chráněným žebříčkem, ale jinak byla stále na hraně, jestli se někam dostane nebo ne. Zároveň byla hodně optimistická a natěšená do sezóny, protože věděla, že jí budou „padat“ body jen z Dubaje a Indian Wells, jinak má velký prostor k připisování do plusu.

Díky wimbledonskému úspěchu už bude ve třicítce, na pozicích pro nasazení na největší turnaje. Navíc má solidní šanci ještě v Londýně výsledek vylepšit. Proč v to věřím? Kromě „derby“ s Marií Bouzkovou zatím neztratila tolik sil. Právě v tomto duelu také ukázala ohromné odhodlání zlomit nepříznivý průběh, hlava je dobře nastavená, povzbuzená tím, že zvládla přechod na dlouho obávanou trávu. Navíc v tenistce bublá značný potenciál a zbytek formy, kterou i kvůli těžšímu losu naplno neukázala na antuce. Američanka Jessica Pegulová je pro čtvrtfinále velmi solidní soupeřkou, ale rozhodně ne nezdolatelnou.

Tou se zatím zdá být v této polovině pavouka Iga Swiateková, což bylo zřejmé hned po rozlosování. Světová jednička měla sice namále, v osmifinálovém duelu se Švýcarkou Belindou Bencicovou při svém podání odvracela dva mečboly. Ale Polka neubrala na síle a zdravém riziku a tyto momenty jí mohou hodně posílit v boji o wimbledonský titul.

Navíc měla ideální program i v úvodních deštivých dnech. Zatímco některé tenistky ještě neodehrály první kolo, Swiateková už se mohla připravovat na třetí. Samozřejmě, jako světová jednička si své postavení tvrdě vydobyla, televizní společnosti i pořadatelé chtějí na největších kurtech se střechou logicky ty největší hvězdy, přesto možná by bylo pro nejslavnější turnaj férovější nejprve dohánět skluz.

Čistě hypoteticky, kdyby Karolína Muchová, nedávná finalistka Roland Garros, zvládla svůj čtvrteční duel úvodního kola a pak i další, byla by postavená před výzvu odehrát tři zápasy ve třech dnech. Samozřejmě, vzhledem k brzkému vyřazení by za tu možnost jistě byla ráda, ale ona je hráčkou, která může mít ty největší ambice. A ty už by byly takto dopředu narušeny.

Šťastné není ani přerušování a dohrávání zápasů další den kvůli „večerce“ ve Wimbledonu. Turnaj už v minulosti prolomil některé tradice včetně zrušení volné prostřední neděle. Možná by stálo za zvážení zahájit program na největších dvorcích o něco dřív, aby byla větší šance dohrát i poslední duely. Jsem přesvědčený o tom, že například Brit Andy Murray by vedení 2:1 na sety nad Řekem Stefanosem Tsitsipasem mohl dotáhnout k vítězství. Využil by toho, že má „momentum“ na své straně. Při dohrávání druhý den o tuto výhodu přišel.

Své osmifinále nestihl dohrát ani Srb Novak Djoković, ale ten je natolik zkušený, že by si s nekomfortní situací měl hravě poradit. To soupeři, Hubertu Hurkaczovi, se muselo usínat hrozně. V tiebreaku úvodní sady při setbolu zkazil „lehčí“ míč ve výtečné pozici a prohrál, něco podobného se opakovalo i ve zkrácené hře druhého setu. Toto přesně jsou chvíle, které tvoří tenisové dějiny. Jestli totiž někdo mohl vážněji ohrozit největšího favorita Wimbledonu na cestě do finále, pak to byl nejspíš právě vysoký Polák s tvrdým servisem.

Ale ne nadarmo se o Novaku Djokovićovi říká, že je mentální titán, takových momentů, při kterých se „lámala“ historie, zažil v kariéře víc, i fenomenální Švýcar Roger Federer by mohl vyprávět.

Tak hodně sil i štěstí všem, Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.