Bezesná noc Lindy Noskové na Australian Open

Jak by řekl klasik, tento způsob australského tenisového léta zdá se mi poněkud nešťastným. Když jsem se o tom bavil s některými místními obyvateli, s nadsázkou vyprávěli, že se letos ještě ani nekoupali, a že opravdu horkých dní bylo v Melbourne tentokrát velmi málo. Hodně se to tady mění, dva dny fouká silný vítr, teplota nepřeleze dvacítku, pak je jeden den k třiceti stupňům, a pak se zase ochladí. Takže se i vyplatí sledovat, jak bude, protože to může mít vliv na výkony či výsledky.

Co se ale na počasí určitě svádět nedá, je vyřazení světové jedničky Polky Igy Swiatekové, o což se už ve 3. kole postarala výtečná Linda Nosková. O fantastickém představení české hráčky jsem si povídal třeba i s šestnáctiletou talentovanou juniorkou Vendulou Valdmannovou, říkala mi, že s tím silným zážitkem ani nemohla usnout, když viděla, co všechno v aréně Roda Lavera o tři roky starší krajanka předváděla. A taky dodala, že Linda na tom dost pravděpodobně bude podobně. Je toho totiž určitě hodně, co se člověku honí v hlavě po takovém výjimečném představení.

I proto se také tenistům někdy stává, že je pro ně obtížné na skvělý výkon navázat. A teď naposledy to na Australian Open přiznávala i Anna Blinkovová, která neustála slávu a nával pozornosti po vítězství nad velkou favoritkou Jelenou Rybakinovou z Kazachstánu, takže pak o dva dny později podlehla Italce Jasmine Paoliniové.

Kdo mohl vsadit na brzké vyřazení světové jedničky?

Linda Nosková je po čtvrt století první náctiletou tenistkou, která dokázala na Grand Slamu v Melbourne porazit světovou jedničku. Ale napadá mě spíš příměr s Petrou Kvitovou, které se to ve stejné fázi turnaje povedlo na US Open v roce 2009. Kvitové bylo tehdy také devatenáct, a přestože pak v New Yorku další utkání prohrála, v hlavě jí zůstaly zkušenosti, které pak zúročila později. To se teď /v dalších letech/ klidně může stát i Lindě Noskové, která si v nové situaci ověřila, že její tenis obstojí v konkurenci těch nejlepších hráček světa, doservírovala duel proti světové jedničce za psychicky nejtěžšího stavu 5:4, tohle bude mít navždy v sobě.

Upřímně se teď ale cítím trochu diskvalifikovaný cokoli předvídat, protože jsem před turnajem vůbec nepředpokládal brzké zakolísání Polky Swiatekové, zdála se mi v trénincích tady vyladěná, považoval jsem ji za největší favoritku. Ale na druhou stranu, už úvodní duely ukázaly, že hraje v divném napětí, sice otočila už skoro prohraný zápas s Američankou Danielle Collinsovou, ale všechno řešila silou, a když to nešlo silou, tak ještě větší silou. Nebyla v pohodě, v duelu s Lindou Noskovou se uchylovala ke zdržování, to nemá žebříčková jednička zapotřebí. Přitom i z dřívějších let si pamatuju, že Iga umí i technické věci, hrála i mixy, ale přestože v minulých sezónách celkem často vyhrávala, opravdu uvolněná mi na kurtu od prvního triumfu v Paříži 2020 přijde málokdy.

Rozhodující duel pro zisk titulu na Australian Open

Barboru Krejčíkovou jsem před Australian Open tipoval, že dojde nejdál z českých singlistek, a nejbližší utkání se zatím suverénní Arynou Sabalenkovou může být pro obě hráčky klidně i klíčem k celkové výhře. Byť je v této části pavouka také nebezpečná Američanka Coco Gauffová. Krejčíková mi teď přijde ohromně motivovaná, otáčela zápasy, z potíží se opakovaně dokázala dostat do solidní herní pohody, a i když ještě v zádech nemá tolik vyhraných duelů, bude hrát „nahoru“ a nemusí jí tolik překážet nervozita. Navíc v minulosti Krejčíková opakovaně ukázala, že její výkon ještě může vylepšit plné hlediště a velký kurt.

Zatímco v dolní polovině pavouka jsou ze čtyř účastnic čtvrtfinále hned tři grandslamové šampionky, naprosto otevřená je teď horní část, kde je z osmi účastnic 4. kola jen jedna žena se singlovým titulem, Běloruska Victoria Azarenková. A když jsem před Australian Open říkal, že je pro mě teď po dlouhé době přehlednější ženská špička než mužská, teď abych to s omluvou korigoval. Ze čtyř největších favoritek, které hrály dobře i na úvodních akcích nové sezóny, nepřešla polovička třetí kolo.

A mužský Grand Slam vyhraje…

Stále nemám silnější názor na to, kdo má největší šance získat titul v mužském singlu. Novak Djoković sice naprosto dominoval v posledním duelu s Adrianem Mannarinem, ale levoruký Francouz mu stylem hry nemohl ublížit. A pořád je pro mě zásadní otázka aktuálního Grand Slamu, jestli srbského šampiona už může v zápase na tři vítězné sety porazit Ital Jannik Sinner v případném semifinále. A tady nemám moc jasno. Jen si říkám, kdy, když ne teď. Sinner by měl na své straně zřejmě publikum, v zádech má nedávný daviscupový triumf s otočkou z mečbolů, proti Australanovi Alexeii Popyrinovi ve druhém kole byl Djoković zranitelný, a Ital má mnohem stabilnější a kvalitnější hru.

Ale neodepisoval bych nikoho z druhé části pavouku, mnozí Poláci jsou sice v šoku z brzkého vyřazení Igy Swiatekové, ale nedivil bych se, kdyby za pár dní oslavovali nečekaného finalistu Huberta Hurkacze. V utkání s Jakubem Menšíkem sice nepůsobil nejpevněji, český talent ho značnou část utkání přehrával. Ale Hurkacz nepanikaří, hodně situací zachrání servisem, který má možná nejlepší na mužském okruhu, a už jen to ho na rychlém betonu v Melbourne Parku staví v napínavých závěrečných kolech do výborné pozice. Tak ať je i ta vaše, co možná nejlepší.

Hodně štěstí všem, Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.