Tenisový blog 35. díl

Parádní oslava

1.ČLTK, tradiční tenisový klub z pražské Štvanice, nejstarší v Česku, oslavil 130 let od svého založení. A tak bych tentokrát ze všeho nejdřív rád pogratuloval k mnoha úspěchům minulým a dopředu i k těm dalším, co jistě přijdou.

Letos se to ke kulatinám sešlo báječně, Karolína Muchová dosáhla při Roland Garros na finále, další členka štvanické party Markéta Vondroušová jen krátce na to ovládla ženskou dvouhru Wimbledonu. Navíc Nikola Bartůňková se z juniorky londýnského grandslamu vracela s trofejí pro poraženou finalistku dívčího singlu. Nevím, jestli mohly být někdy před tím dárky k oslavám v areálu pod Nergelliho viaduktem větší.

Ale teď už zase k „všednější“ současnosti. A do práce, což se týká i tenistů po mimořádném úspěchu. V týdnu jsem si jen krátce mohl popovídat s Markétou Vondroušovou, když přišla k nám do Českého rozhlasu jako speciální host moderátorky Lucie Výborné. Krátce po vítězství na nejprestižnějším turnaji byla Markéta Vondroušová v jednom kole, představila trofej na náměstí v rodném Sokolově, čekala ji návštěva u premiéra, ale přišlo mi, že všechen ten shon a poprask, který svým triumfem vyvolala, zvládá v klidu, podobně jako to ustála v důležitých závěrech zápasů při wimbledonském tažení. Přiznala, že si teď ani nemůže dopřát nějaké větší volno, protože už v podstatě začíná s přípravou na americké betony. Tak jen přeji co nejpevnější zdraví a stále stejné potěšení ze hry, při splnění těchto podmínek ji další výrazné úspěchy nemohou minout.

A možná to platí ještě i pro zbytek tohoto roku, který mají české tenistky obecně rozehraný báječně. Pravda, závěr sezóny bude velmi náročný s návratem okruhu do Číny, takže bude zřejmě ještě důležitější než dřív sestavit správný kalendář, ale vypadá to teď velmi zajímavě s českým zastoupením na Turnaji mistryň.

Asi nejotevřeněji se zatím k tomuto cíli hlásila Karolína Muchová i její realizační tým. Kouč Emil Miške přiznal hned po pařížském grandslamu, že žebříček pro nejlepší singlistky roku začíná trochu víc sledovat. Wimbledon bez zápasové praxe i kvůli složitějšímu losu nevyšel, ale je celkem pravděpodobné, že to byl jen výjimečný výpadek, shoda nepříjemných okolností. A už tento týden si Karolína Muchová může trochu vylepšovat svou pozici v nejlepší osmičce.

Ano, je to sice „jen“ WTA250, ale ve Varšavě je to první významnější příležitost otestovat formu na betonovém povrchu, navíc, co jsem měl tak možnost při pracovních cestách vypozorovat, Poláci mají Karolínu Muchovou ve velké oblibě a pětadvacetiletá Češka může mít i v sousední zemi solidní podporu. Při Australian Open 2021 jsem v covidové karanténě posílal polskému kolegovi v Melbourne písničku, kterou Karolína Muchová složila ve složitějších časech bez turnajů a zápasů, v Polsku měla reportáž slušný ohlas, a tak se od té doby polský známý neustále ptá, co nového česká hráčka složila. Muchová bude nasazenou dvojkou, jedničkou ve Varšavě je domácí Iga Swiateková, a byla by to pro pořadatele jistě lákavá představa mít finálové složení jako při nedávném French Open.

Těžko ale říct, jak moc je to pravděpodobné, Swiateková je v Polsku ohromně populární, je tváří některých značek, takže ji občas vidíte na reklamním panelu. Ale zároveň je jako světová jednička pod velkým tlakem a i když má ze začátku jednodušší los, doma se jí nemusí hrát úplně nejsnadněji.

Od které tenistky naopak očekávám, že by mohla zazářit, je Linda Fruhvirtová. S koncem antukové sezóny snad zase začalo její lepší období, na trávě se její hra zvedala, škoda zranění. Ale snad je zpátky ve formě, ve Varšavě se rozehraje v deblu a mohla by využít příznivějšího losu, podobně jako třeba Kateřina Siniaková. Varšava je celkem dobře dostupná, do hlavní soutěže šlo přímo pět českých singlistek, a nebylo by až tak překvapivé, kdyby jich všech pět postoupilo do čtvrtfinále.

Velmi zajímavý program zvolil před betonovou částí sezóny Jiří Lehečka. Nejlepší český singlista si po úspěšném Wimbledonu odskočil na antuku do chorvatského Umagu. A vyzkouší si, jaké to je, plnit roli jedničky na turnaji mužského profesionálního okruhu ATP.

Vzpomínám si na loňský rok a parádní finálový výkon Itala Jannika Sinnera, který po ztraceném tiebreaku úvodního setu naprosto přehrál současnou jedničku Španěla Carlose Alcaraze. Takové obsazení zápasu o titul letos na atraktivním podniku na Istrii zcela jistě nebude, ale zazářit mohou velmi slavné tváře ještě dřívějších let. U Jaderského moře se představí grandslamoví šampioni Švýcar Stan Wawrinka, Chorvat Marin Čilić a také Rakušan Dominic Thiem, který může být soupeřem Jiřího Lehečky ve druhém kole.

Hodně jsem zvědavý i na jedno „novější“ jméno. Dino Prižmić je pro Chorvaty možná podobným talentem, jakým byl před časem Borna Čorić. Nedávno si z dospělých turnajů odskočil vyhrát pařížskou juniorku, aby se učil pracovat s tlakem, snažil se naplnit očekávání, což se mu také povedlo. Když to časově vycházelo dobře, na jeho zápasy pod dvorcem Suzanne Lenglenové se chodil dívat i slavný krajan Goran Ivanišević, trenér Srba Novaka Djokoviće.

Sedmnáctiletého Prižmiće teď v Umagu čeká souboj s dalším Chorvatem o pět let starším Dujem Adjukovićem. Oba startují na divokou kartu, a tyto zápasy bývají nevyzpytatelné. Ale pokud jej Prižmić zvládne, může se v domácím prostředí v pozici tenisty, který nemá co ztratit, hodně vytáhnout.

Tak hodně štěstí všem, Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.