BLOG #43: Daviscupové oslavy
Tento sloupek píšu pravidelně v neděli před půlnocí, a tentokrát v den narozenin jednoho z nejúspěšnějších českých tenistů. Tomáš Berdych toho vyhrál spoustu, měl úžasnou kariéru, bohužel, o ty největší trofeje bojoval v nejsilnější možné éře, a i když ho Švýcar Roger Federer, Španěl Rafael Nadal, Srb Novak Djoković, ale i někteří další, stále posouvali a zlepšovali, zároveň mu vždycky v závěru grandslamů „překáželi.“
I tak byl ale jeden čas čtvrtý na světě, a také, a to chci teď připomenout, slavný i velmi obětavý daviscupový hráč. Celkem pravidelně se i stávalo, že v den svých narozenin bojoval na kurtu nebo se na utkání v reprezentačním dresu připravoval. Na srazech dostával dort, od fanoušků z hlediště slýchával hromová blahopřání. V paměti mi zůstanou minimálně dva silné momenty. Baráž v Rumunsku, kterou Tomáš Berdych zvládl, přestože stál kvůli žaludečním či střevním potížím sotva na nohou. Mimochodem, i proto pak mohl tým v následujícím roce vybojovat salátovou mísu. A druhý takový okamžik je právě ze „zlaté“ sezóny 2012.
Českému tenistovi doslova odfoukl extrémně silný vítr finálovou účast na US Open, byl jistě fyzicky i mentálně unavený, přesto už za pár dní na jiném povrchu, na antuce, v bouřlivém prostředí v Argentině v pátek udolal Juana Mónaca, s Radkem Štěpánkem byl úspěšný v sobotním deblu, a den na to porazil i domácího miláčka Carlose Berlocqa a přidal tak rozhodující bod. V jednom z bílých stanů v do té doby nedobytném Parque Roca, kde měl český tým zázemí, tehdy seděl dost vyčerpaný, ale šťastný vítěz. A dodnes jsem moc vděčný za tu příležitost, že jsem mu mohl v tu chvíli přímo na místě pogratulovat. Tak i teď dodatečně všechno nejlepší a díky za všechny zážitky.
Tomáš Berdych teď může mít radost ze svých nástupců v mužské týmové soutěži, která před lety změnila formát. Českému týmu se poprvé od zavedení finálové skupiny povedlo projít do vyřazovacího play-off pro osm nejlepších zemí, a to velmi přesvědčivým způsobem. Jiří Lehečka, Tomáš Macháč, Jakub Menšík a Adam Pavlásek neztratili v duelech se Španělskem, Koreou a Srbskem ani bod. Vyhráli i drtivou většinu tiebreaků, což může ukazovat i na to, že jsou jednotliví členové sestavy v reprezentačním týmu v dobrém rozpoložení a mentálně odolní. Pro někoho je národní dres jako olověná vesta, ale této partě spíš dává křídla. A nedivil bych se, kdyby si v listopadu došli pro mísu, jak se to povedlo i zmíněné starší generaci v letech 2012 a 2013. Samozřejmě, jsou to ještě dva měsíce, může se stát leccos, záleží na složení jednotlivých týmů, ochotě některých světových hvězd i trochu riskovat a ještě se vydat ze zbytků sil po náročné sezóně. Bez ohledu na to ale věřím v pevné zdraví a skvělý výsledek svěřenců kapitána Jaroslava Navrátila v konkurenci dalších sedmi zemí. Kdybych to bral podle současných možností, asi největší šance bych dával krom Česka vyrovnané Velké Británii se silným deblem, obhájcům titulu z Kanady a Itálii.
Také české tenistky se představí v listopadovém finálovém turnaji týmové soutěže, to už víme od úspěšné dubnové kvalifikace Billie Jean King Cupu. V následujících týdnech se ale bude rozhodovat o tom, jak náročný program budou svěřenkyně kapitána Petra Pály v závěru sezóny mít. Fedcupovému vrcholu předchází Turnaj mistryň a na něj mají už celkem blízko Markéta Vondroušová i Karolína Muchová v singlu. A také Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou, deblový pár, kterému by s titulem ze San Diega mohlo zase začít lepší období po čase plném zdravotních překážek.
Přední české hráčky teď vesměs odpočívají, tak aby se co nejlépe připravily na náročné východoasijské turné a zároveň měly i dost energie na případnou mimořádně atraktivní, ale zároveň těžkou kombinaci Turnaje mistryň a BJKC. O Turnaj mistryň v Cancúnu teď bojuje hned několik zahraničních tenistek v jiném mexickém městě, v Guadalajaře. Hraje se tam v nadmořské výšce na úrovni Sněžky, a co si pamatuji z minulosti, hlavně ze začátku pobytu tam měly tenistky trochu potíže s kontrolou míčků. Pokud se s tím dokážou brzy vyrovnat, mohly by mít výhodu agresivnější, útočnější typy hráček, třeba Američanka Madison Keysová, která teď relaxovala po vydařeném US Open a mohla by navázat na své nedávné výkony. Keysovou teď favorizuji asi nejvíc z tenistek umístěných kolem klíčové osmé příčky či těsně za ní v sezónním pořadí pro Turnaj mistryň. Přece jenom, Tunisanka Ons Jabeurová, Belinda Bencicová ze Švýcarska, Lotyška Jelena Ostapenková, Beatriz Haddadová-Maiová z Brazílie či Řekyně Maria Sakkariová neměly po grandslamovém US Open pauzu, a hlavně pro Evropanky a Afričanku už může být dlouhý pobyt na americkém kontinentu nejenom fyzicky, ale i mentálně velmi náročný. Tím spíš, když se může hrát občas i před hodně prořídlými ochozy.
Na druhou stranu, v sázce je dost bodů a své o tom ví také Karolína Plíšková, která se jako jediná z českých singlistek v Guadalajaře představuje. Sice je ve fázi kariéry, kdy pro ní nemusí být žebříček prioritou, přesto ve zbytku sezóny může mít motivaci, aby byla na Australian Open 2024 mezi dvaatřicítkou nasazených. A na mexickou zastávku nemusí mít tak špatné vzpomínky z předloňského Turnaje mistryň, i když jí tam tehdy nešťastnou shodou okolností ani dvě výhry ze tří duelů ve skupině nestačily na postup do semifinále.
Tak hodně sil a štěstí i vám všem, Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.
