Díl 4.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Myslím, že známá „hláška“, kterou pronáší Karel Fiala alias Joe v závěru dobrodružného westernového muzikálu Limonádový Joe aneb Koňská opera směrem k Miloši Kopeckému: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“ docela dobře vystihuje situaci Novaka Djokoviče v Austrálii. „Stal jsem se světovým padouchem, což pro mě jako sportovce bylo těžké,“ uvedl vítěz 21 grandslamových turnajů při vzpomínce na loňské vyhoštění od protinožců, k nimž přicestoval bez – v Austrálii tehdy povinné – vakcinace proti covidu.

Letos je devítinásobný vítěz Australian Open zpět v Melbourne a dočkal se minimálně od fanoušků vřelého přijetí. Už není padouch, je opět jejich hrdinou. Na prvním grandslamu sezóny může vybojovat desátý titul a když vyhraje, vrátí se i na pozici světové jedničky, protože současný lídr žebříčku Carlos Alcaraz v Melbourne kvůli zranění nehraje. Já bych řekl, že přesně takhle to dopadne. Srb je ve spodní polovině žebříčku, takže na nasazenou jedničku Rafaela Nadala může narazit až ve finále, v Austrálii odehrál vítězný přípravný turnaj v Adelaide a teď týden trénoval, dělá všechno správně směrem k jedinému cíli příštích dvou týdnů.

Nezvykle silné zastoupení má ve dvouhře mužů Česko. Lehečka, Macháč a Svrčina. Všechny jsem je viděl hrát na United Cupu a o skvělém dojmu z Jiřího Lehečky jsem psal už ve svém minulém blogu. Rád to rozšířím i na další dva hráče. Především je důležité, že jejich zranění z United Cupu je brzy pustila zpět do hry.

Macháč má těžký los, v prvním kole ho čeká světová trojka Casper Ruud z Norska, Dalibor Svrčina bude zase hrát hlavní soutěž grand slamu poprvé. Jeho soupeřem je Jaume Munar ze Španělska. Největší šance na úspěch dávám Jiřímu Lehečkovi. O postup do druhého kola grandslamu usiluje popáté v kariéře a já věřím, že by mohl uspět. Jednak jsem celoživotní nenapravitelný optimista a druhak se mi Lehečka v letošním roce prostě na kurtu líbí. Vím, že Čorič na druhé straně je silný kalibr, ale proč ne?

Českých tenistek je v hlavní soutěži Australian Open jedenáct, kdekdo by si myslel, že by jich mělo být dvanáct. Četl jsem takový názor i od šéfa 1. ČLTK a bývalého daviscupového kapitána Vladislava Šavrdy. Souhlasím. Jedná se pochopitelně o případ Linda Nosková. Dnes už špičková hráčka, 56. na světě, hrála výborně na velkém turnaji v Adelaide. Ale na koncentraci na kvalifikaci neměla dost času a divokou kartu nedostala. Měla ji dostat, na tom se asi shodneme všichni mezi Aší a Jablunkovem, kdo víme, že taková divoká karta znamená vstupenku do hlavní soutěže.

Jenže už si nejsem jistý, jestli to zajímá někoho tam dole na mapě v Melbourne. Tu jednu zbývající kartu, která byla volná poté, co se jí pro zranění vzdala Venus Williamsová, získala Australanka. Řekl bych, že ani není podstatné, která, ale prostě Australanka. Možná, že kdyby Česko pořádalo tenisový grand slam, vyřešilo by to stejně. Každopádně Nosková nehraje a už nemá smysl to řešit. Osmnáctiletá tenista už určitě ví, že tenisový život přináší radosti i těžší chvíle a hráči i hráčky, pokud chtějí být úspěšní, musí zvládat obojí. Věřím, že jí i taková zkušenost posílí.

Kdyby Linda Nosková hrála, myslel bych si, že dojde z českých tenistek nejdál. Takhle ukážu na Petru Kvitovou. Ve třetím kole by mohla narazit na vítězku českého duelu z úvodního kola mezi Krejčíkovou a Bejlek a pak teoreticky na Američanku Pegulovou, kterou porazila na United Cupu. Minimálně v tomhle zápase Petru Kvitovou vidím.

Zkusil jsem si udělat kalkulaci a vyšlo mi, že z prvního kola postoupí 6 z 11 českých hráček. Které přesně? To si nechám pro sebe, zkuste si tipnout. Jen dám nápovědu, že podle mě postoupí obě sestry Fruhvirtovy. A ano, vím, že patnáctiletá Brenda bude nejmladší účastnicí turnaje. Mám z toho radost a věřím jí. I Lindě.

Až budete číst tenhle blog, turnaj už bude v plném proudu, tak hezký úvodní grand slam sezóny!

Nezapomeňte, že za stavu 15 – 0 ještě není vyhráno!

Hezký nejen tenisový týden přeje Tomáš Budka