Díl 9.
Návrat starých pořádků
Je to teď zase hodně příjemný pohled na ženský žebříček hlavně ten sezónní. A tak trochu návrat starých časů, kdy byly v hodnocení daného ročníku běžně dvě tři české singlistky v popředí. Loni něco takového nebylo možné kvůli až neuvěřitelnému souběhu různých zdravotních komplikací, ale snad to byla jen výjimka potvrzující pravidlo.
Po první čtvrtině roku jsou teď v takzvaném WTA Race, což je pořadí zásadní pro účast na Turnaji mistryň, hned dvě české tenistky mezi nejlepší osmičkou. Šestá je nedávná vítězka z Dubaje Barbora Krejčíková, pátá je čerstvá šampionka z Miami Petra Kvitová.
Přiznám se, že už jsem býval v očekáváních trochu opatrnější vzhledem k častým zraněním. Byl to totiž celkem dlouho takový začarovaný kruh, kvůli zdravotním problémům scházel trénink, a bez něj se zase obtížněji vyhrávaly zápasy, které by budovaly sebedůvěru. Ale už na konci prosince v Austrálii jsem měl z projevu Petry Kvitové výborný dojem, ohromně jí pomohl United Cup, díky nové týmové soutěži získala dobrý impuls do jinak jednotvárného profesionálního kolotoče, a možná už tam začala cesta k aktuálnímu 30. titulu kariéry na okruhu WTA.
Určitě si ještě pamatujete na úvodní set plný zvratů v duelu s Američankou Pegulaovou, na už skoro ztracený, ale nakonec vyhraný tiebreak. Jsem přesvědčený, že i tyto zkušenosti hrály pozitivní roli při vzájemném duelu stejných hráček před pár týdny v Indian Wells, kde Kvitová vyhrála v rozhodujícím setu v tiebreaku 13:11. A dost pravděpodobně se mohly vítězně prožité koncovky české tenistce hodit i teď ve finále v Miami tentokrát už s jinou soupeřkou. Při duelu s jednou z nejlepších hráček současnosti Rybakinovou z Kazachstánu.
Na některé postřehy měla dříve Petra Kvitová deníček s poznámkami, ale když takto během pár měsíců zvládla tři extrémně napínavé zkrácené hry s předními světovými singlistkami za vyrovnaného stavu, může to mít v paměti zapsané zcela přirozeně. A mohl by to být i výtečný vklad do těch největších zápasů na těch nejvýznamnějších turnajích. Na to je určitě dobré myslet, pokud bychom třeba v tomto roce ještě viděli Petru Kvitovou bojovat v pozdější fázi některého z grandslamů.
Kdybych byl neutrální fanoušek a cestoval na Australian Open, Roland Garros, Wimbledon či US Open, a měl vždycky na návštěvu jenom pár dní, určitě bych se dopředu podíval na los, kdy na sebe mohou narazit Španěl Alcaraz a Ital Sinner. Jednomu je teprve devatenáct a druhému jednadvacet. Podle toho, co zatím ve vzájemných duelech předváděli, včetně zatím posledního utkání v semifinále v Miami, mohla by to být do budoucna jedna z nejzábavnějších rivalit na okruhu. Hodně atraktivního toho určitě mohou mít před sebou i dvě české tenistky, které tento týden zasáhnou do turnaje v Charlestonu, přestože už obě nějakou dobu čekají na výborný výsledek.
Marie Bouzková se v prvním kole utká se španělskou antukářkou Buscaovou, které před čtyřmi lety podlehla 0:2 na sety na menším turnaji kategorie ITF. Nic jednoduchého po nepříliš vydařené úvodní betonové části sezóny, ale pokud odmyslím zatím poslední jasný duel s hvězdnou Běloruskou Sabalenkovou, herně už to vypadalo nadějně. A když se podívám pavoukem o něco dál, byť se to nemá, a ani hráčky to nemají rády, minimálně do čtvrtfinále by Marie Bouzková nenarazila na soupeřku, která by teď byla aktuální formou nějakým postrachem.
O dost složitější začátek má na zelenošedé antuce v Charlestonu Linda Fruhvirtová. Zahraje si se Švýcarkou Teichmannovou, šikovnou levačkou, která je právě na antuce zřejmě nejsilnější. Zajímavé je, že obě tenistky vstupují do vzájemného zápasu se dvěma prohrami v zádech. Teichmannová od půlky ledna pravidelně střídá počet vítězství a porážek, a ke smůle české naděje, teď jí to zrovna vychází na dvě výhry v řadě. Jenže Fruhvirtová zase od loňské travnaté sezóny neprohrála víc než dva zápasy za sebou. Ale sport naštěstí není matematika. Významnější mohou být třeba i vzpomínky na oblíbené místo.
Jako patnáctiletá vybojovala Fruhvirtová právě v Charlestonu svou první výhru na ženském profesionálním okruhu WTA, na kterou pak ještě předloni navázala v dalším kole a postoupila do čtvrtfinále. Přesně před rokem na stejném místě Jižní Karolíny Linda Fruhvirtová také přešla přes úvodní soupeřku a poté trápila pozdější vítězku Švýcarku Bencicovou.
Obhájkyně loňského titulu nechybí v letošním nabitém pavouku, do kterého se po mateřské pauze vrací Svitolinová z Ukrajiny. V soutěži jsou i další velká jména, loňská finalistka Tunisanka Jabeurová nebo domácí Pegulová. Pro mnohé tenistky je Charleston i vítanou příležitostí prodloužit si ještě po betonových turnajích pobyt v Americe a v dobrých podmínkách se tam připravit na evropské antukové turnaje. Takže i proto je tamní podnik výtečně obsazený.
Na jiném místě severní Ameriky si teď může připadat trochu víc jako doma Tomáš Macháč, který úspěšně prošel kvalifikací v Houstonu. V tamním River Oaks Country Clubu se totiž hraje na antuce, která je barevně mnohem podobnější té zdejší. Ale jestli oranžová nebo zelená, to je zřejmě českému daviscupovému reprezentantovi jedno. Teď hlavně potřebuje sbírat body, aby se aspoň trochu významněji přiblížil elitní stovce, a na turnaji ATP250 k tomu má solidní příležitost. Pro řadu žebříčkově kvalitnějších hráčů to bude první utkání na antuce po přechodu z betonového povrchu, a když na některého z nich v brzké fázi turnaje narazí, může mít solidní výhodu, že už je díky vydařené kvalifikaci připravenější. Tak hodně štěstí všem, JP.
