Díl 2.

Davis Cup, soutěž velkých příběhů i překvapení

Byla to jedna ze zpráv, na které jsem po návratu z Poháru Billie Jean Kingové narazil. Letadlo, ve kterém cestovali záložník fotbalové reprezentace Tomáš Souček a také někteří členové fedcupového týmu, muselo kvůli mlze změnit cíl, místo Prahy tak přistálo v Pardubicích.

S vystoupením tenistek v Glasgow to pochopitelně nijak nesouviselo, jen mi to připomnělo, že věci bývají často jinak, než si je člověk naplánuje. Třeba když kapitán spoléhá na hvězdný deblový pár, ale do dějiště finálového turnaje dorazí jen jeho polovička.

I na takové věci teď myslím v očekávání závěrečných bojů Davis Cupu ve španělské Málaze, když si prohlížím nahlášené sestavy osmi čtvrtfinalistů, kteří se vyřazovacím způsobem utkají o nejcennější mužskou týmovou trofej.

Přece jenom, je závěr sezóny, přinést si do ní ještě dost fyzických i mentálních sil není jen tak. Navíc tenisté už také vyhlížejí nový rok, do kterého by chtěli naskočit co nejlépe připraveni a hlavně stoprocentně zdraví, takže mohou zvažovat i různá rizika.

Takové okolnosti obecně nahrávají překvapením, Davis Cup je specifickou soutěží, ve které žebříčkové postavení často nehraje velkou roli. Platilo to už dřív a vídáme to i v poslední době po změnách herního systému.

Třeba takový Chorvat Borna Gojo ještě před rokem našel své jméno až ve třetí stovce světového žebříčku, ale loni na přelomu listopadu a prosince ve finálovém turnaji Davis Cupu vyhrál své singlové zápasy v duelech s Austrálií, Itálií i Srbskem, a až ve finále ve dvou těsných setech podlehl Rubljovovi z Ruska.

I tentokrát je čtyřiadvacetiletý Borna Gojo na soupisce Chorvatska, kde je také jediný grandslamový šampion mužského singlu ze všech účastníků finálové fáze Davis Cupu na jihu Španělska Marin Čilić, dále tam patří Borna Ćorić a vynikající deblisté Mate Pavić a Nikola Mektić, levák s pravákem, kteří tvoří ideální kombinaci pro čtyřhru. Chorvati se v posledních letech opakovaně dostávají v mužské týmové soutěži daleko, společně s domácími Španěly mají v sestavě největší počet daviscupových vítězů, tři.

Právě Chorvati a Španělé na sebe narazí už ve čtvrtfinále, a protože se bude hrát ve středu odpoledne, bude zajímavé sledovat i to, jakou atmosféru fanoušci v Málaze vytvoří svému týmu, ve kterém nebudou dvě největší španělské tenisové hvězdy současnosti Rafael Nadal ani Carlos Alcaraz. Jedničkou Španělů je Pablo Carreño Busta, který už sice nad hlavu zvedal „salátovou mísu,“ ale v singlových daviscupových zápasech má zatím negativní bilanci. Utkání domácí reprezentace v Davisově poháru se z velké části časově překrývá s úvodním duelem fotbalistů Španělska na světovém šampionátu v Kataru proti Kostarice a samozřejmě i podpora publika může hrát ve vyrovnané soutěži významnou roli. Vzpomeňme na nadšené Britky v Glasgow, které byly jen pár míčků od postupu do finále nedávného Poháru Billie Jean Kingové.

Podobně vyrovnaný vzájemný duel zřejmě čeká ve čtvrtfinále Italy a Američany, kterým vyrostla zajímavá generace hráčů, teď kolem čtyřiadvaceti, pětadvaceti let. Taylor Fritz a Frances Tiafoe letos dosáhli i na velké grandslamové výsledky, Fritz byl kousek od semifinále Wimbledonu, Tiafoe v něm na US Open hrál. V Málaze jsou s nimi také Tommy Paul a Jack Sock, velmi šikovný týmový tenista s velkými úspěchy hlavně ve čtyřhře. Američané jsou nejúspěšnější zemí v historii Davis Cupu, na titul čekají od roku 2007 a nebylo by asi až takovou senzací, kdyby se teď po patnácti letech dočkali.

Spojené Státy, Itálie s mixem talentovaného mládí a velkých zkušeností, Chorvatsko a Španělsko jsou zřejmě ti největší favorité, na papíře je silná i Kanada, ale nebál bych se aspoň do semifinále počítat i s týmem, kterému se možná věří nejméně, s Nizozemskem. V září v Glasgow vyhrálo těžkou kvalifikační skupinu s Amerikou, domácí Británií a Kazachstánem. Nehrající kapitán Paul Haarhuis má v sestavě Botice van de Zandschulpa, tenistu čtvrté desítky světového žebříčku, který se ale na lepší soupeře pokaždé dokáže vytáhnout. A dohromady mix tenistů, pro které jsou zápasy v Davisově poháru těmi největšími v sezóně. Ostatně, něco podobného zažívali loni v Innsbrucku při finálovém turnaji i čeští tenisté, kteří byli ve hře o postup z těžké skupiny až do posledního utkání.

Mimochodem tenkrát v Rakousku zářil Tomáš Macháč, který teď na konci roku ještě bojuje o postup do nejlepší světové stovky. Tak hodně štěstí všem. JP