Tenisové turnaje v Kanadě, geniální střídání měst
Tenisový blog 37. díl
Montreal a Toronto, dvě slavné hokejové značky, ale také dva velké tenisové turnaje na začátku letní severoamerické série. Moc se mi líbí léta udržovaná tradice, jak si zmíněná města pravidelně prohazují pořadatelství ženského a mužského turnaje. Letos je to tak, že se tour WTA zastavila v Montrealu, a mužský okruh ATP je v Torontu, příští rok to bude zase naopak. Fanoušci mají zajímavá srovnání, hráčky dostatek pozornosti, přece jen, při společných podnicích mimo grandslamy si občas mohou připadat na vedlejší koleji. A teď ponechávám stranou úvahy o tom, jak moc je to spravedlivé. Beru to jen jako fakt.
Turnaje v Kanadě jsou hodně navštěvované a pokaždé i velmi dobře obsazené, zatímco úvodní menší podniky na betonu většina elitních tenistů vynechává, v Montrealu či Torontu už chce být před blížícím se US Open skoro každý, kdo je fit. A určitě to platí i pro talentovanou Lindu Noskovou, kterou jsem tedy i hodně litoval při uplynulém propršeném víkendu v pražské Stromovce. Přes úvodní trápení se v týdnu postupně dokázala probojovat k parádním výkonům před domácím publikem, ale nejsem si jistý, jak moc se z toho mohla po postupu do finále radovat. Přece jen, snaha stihnout úvodní kolo v zámoří může znamenat i značný stres. A může se klidně stát, že na první duel v Montrealu půjde rovnou z letadla. Ale zážitky nemusí být pokaždé jen krásné, hlavně když jsou intenzivní, jak se taky říká.
O poznání více času před prvním zápasem v Kanadě měly dvě nejlepší české singlistky ve světovém žebříčku Petra Kvitová a Markéta Vondroušová. Kvitová odehrála poslední duel ještě v půlce Wimbledonu, krátce na to se vdala, takže v Montrealu bude hrát první turnaj po svatbě. A věřím, že tato významná událost může mít na její snažení za oceánem velmi pozitivní vliv. Tím spíš, že na travnatém grandslamu určitě nepředvedla to, na co v tu chvíli měla, a teď to může pod nesrovnatelně menším tlakem ukázat. Na úvod má volno díky nasazení, pak na ni bude dost pravděpodobně číhat nebezpečná domácí hráčka Bianca Andreescuová. Právě toto velké utkání hned zkraje turnaje by mohlo být pro Petru Kvitovou klíčem k významnějšímu úspěchu v Montrealu, kde triumfovala v roce 2012.
Markétě Vondroušové o jednu příčku uteklo nasazení a s tím spojené volno v úvodním kole, s Egypťankou Mayar Sherifovou by si ale měla poradit, když si udrží klidnou mysl, díky které vyhrála Wimbledon, a která jí pomohla zvládat i hektické období po průlomovém výsledku. O poznání složitější by mohl být hned v dalším kole souboj s Caroline Wozniackou, která po letech obnovila kariéru. Nedá se čekat, že by Dánka soupeřkám ubližovala agresivní hrou, ale zcela jistě bude výtečně fyzicky připravená, dokáže toho spoustu vrátit, a při tom nedělat chyby. Kdo ji bude chtít porazit, bude si muset umět utkání vyhrát, a i když to zní podobně „chytře“ jako „čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme,“ zkušená Wozniacká může být i pro řadu špičkových tenistek navzdory dlouhé tři a půl roku dlouhé zápasové pauze velmi těžkou soupeřkou.
Největší favoritkou na titul v Montrealu je bezesporu světová jednička Polka Iga Swiateková. Tenistky, které ji umějí porazit, jsou spíš ve druhé polovině pavouka. Ale není to antuka, kde by byla Swiateková při tomto rozlosování s velkou pravděpodobností finalistkou. Na tvrdém povrchu to zdaleka tak jasně nevypadá a například Beatriz Haddadová Maiaová z Brazílie nebo třeba na betonu rozehraná Maria Sakkariová z Řecka by mohly mít v potenciálním duelu se světovou jedničkou solidní šance na úspěch.
Zatímco v Montrealu můžeme sledovat tradičně velmi silnou a početnou českou ženskou skupinu, mezi muži v Torontu bude osamocený Jiří Lehečka. Netroufám si vůbec odhadnout, jaké šance může na turnaji mít vzhledem k velmi těžkému prvnímu kolu. Brandon Nakashima ze Spojených států je na tom sice žebříčkově mnohem hůř, ale Lehečku dokázal porazit hned dvakrát loni v listopadu při Turnaji mistrů tenistů do jednadvaceti let v Miláně. Pravda, hrálo se se speciálními pravidly na kratší sety, ale všechny vyhrál Amaričan, který je teď navíc rozehraný z amerických betonů. Bude to pro něj už pátý zápas na tvrdém povrchu od Wimbledonu, naopak Jiřího Lehečku čeká první, po Wimbledonu se představil jen na antuce v chorvatském Umagu. Na druhou stranu, od podzimu minulého roku se český tenista výrazně posunul, herně i žebříčkově, v této sezóně až na výjimky zvládal těžké vstupy do turnajů a při premiéře v Torontu by to mohl potvrdit. Tak hodně štěstí i vám všem, Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.
